friends goals

1. march 2017 at 18:15 | E. |  life goals
Internet friends.
5 years.
Always and forever.


Musíme se maličko ztrapnit, takže vám sem dám naše společné video.

Znáte ten pocit, když někoho chcete obejmout, ale museli byste kvůli tomu jet půl dne autem? Já jo. V pátek minulý týden jsem proseděla 164 dlouhých a prdelobolestivých kilometrů v autě. Jsem ráda za to nový auto, nevím jak by jsme se přes ty luxusní český silnice drkocali v tý starý oktávce. Proč jsem tam jela? Jen tak, for fun. Proč bych tam asi jinak jela, žejo. Ne, jela jsem tam za svou 'internet friendkou'. Co bych pro ní neudělala, já taková hodná kamarádka. No, hlavně jsem jí to dlužila protože byla poprvý ona u mě.

Spousta lidí (alespoň podle mých zkušeností) si myslí, že internet friends je blbost a nikdo takový nemůže existovat. Že praví přátelé jsou ti, se kterými se vídáme osobně, můžeme jim potřást rukou, obejmout je, pohladit po vlasech, poplácat po rameni nebo políbit na čelo. Vážně? Nepřipadá vám to jako nesmysl? Nebo jsem jediná, kdo si myslí, že někdy jsou internetoví přátelé lepší než ti "skuteční"? Jasně, není nad to s někým opravdu být, to ale neznamená, že si stejně tak nemůžu užít něčí přítomnost na facebooku nebo skypu. Pravděpodobnost, že narazíte na člověka se stejnými zájmy, smyslem pro humor, mozkem a charakterem je velmi malá, není špatné se porozhlédnout v jiném městě, státě nebo světadíle. Nikdo by se kvůli tomu, že má více přátel, se kterými se nikdy nesetkal, než těch "reálných" neměl stát terčem posměchu (tak, jako se to nejednou stalo i mně).

K těm uvozovkám - já si myslím, že internet friends jsou skuteční přátelé a fakt se mi nelíbí, když někdo tvrdí opak. Přátelství přece není o dotecích a podobně, je o souznění duše (nebo tak něco, neumím to vysvětlit - ha, a to je to! není to nic hmatatelného, máte to prostě v sobě). Věřte mi, že vaše spřízněná duše nemusí být nutně někde poblíž, abyste ji mohli chňapnout; může být klidně na opačném konci republiky/světa. A budete si s ní rozumět stejně dobře, jako kdyby bydlela o barák vedle.

Nejsem člověk, který má na každém prstě deset kamarádek. Naopak, jejich počet by se dal lehce spočítat na prstech jedné ruky. Není to proto, že bych třeba byla fakt hrozná a lidi se mnou nevycházeli (to jen částečně), ale je to mým přístupem - nerada oslovuji cizí lidi a nerada se s cizími lidmi bavím, když už oni osloví mě. Mám problém sdělit nějakému neznámému muži, kolik je hodin, když se mě na to zeptá na autobusové zastávce. Jsem takový malý xenofob, řekla bych. Fakt nevím, čím to je, tak se neptejte. Takové věci máte prostě v sobě.

Co mi ale problém nedělá, je seznámení přes internet (nemyslím e-darling, seznamka pro náročné, ale hlavně třeba omegle). Tam je to vždycky strašně nezávazné, prostě narazíte na nějakého cizince se stejnými zájmy, a když se vám nebude líbit, tak se s ním prostě rozloučíte a máte jistotu, že se s ním už nikdy neuvidíte. Na druhou stranu, když se vám někdo zalíbí (i to se stává - mně často), dáte si na sebe kontakt (= většinou skype) a můžete kecat dál. Někdy se to dokonce vyvine tak, že si píšete každý den a pomalu se stáváte skutečnými přáteli, a to je krásné.

Nejlepší na tom je, že ti lidé se nebojí dát najevo své pocity. Zatímco když se s někým znáte osobně, každý se bojí, aby to nějak nepokazil, buď na to jdou moc pomalu, moc rychle, moc oplzle nebo moc neupřímně (nesnáším lháře), zatímco každý, koho jsem na omegle potkala, byl upřímný (budu teď mluvit z vlastních zkušeností, ne obecně). Nebojí se vám říct, že nevypadáte v pohodě, nebojí se ptát na otázky, které jsou pro většinu lidí tabu, nebojí se vás vyslechnout. Tuhle část mívám nejradši. Nevím, jak to máte vy ostatní, když na otázku "Co ti je?" odpovídáte "Nic, v pohodě.", ale co já vím, tak se nikdo dál nezajímá. Nebo skoro nikdo. Nepotřebuju tucet vrb, kterým bych se potřebovala svěřit, ale je to nádherný pocit, mít někoho, kdo by se tou vrbou chtěl stát. Tohle vám dokáže, že těm lidem na vás opravdu záleží a že jste skuteční přátelé.

Je pravda, že vás potom tím tuplem zamrzí, že se s nimi nemůžete setkat. Někdy to ale jde, když má člověk čas a hlavně peníze. Když teď trochu přestřelím, tak já mám od každého trochu, ale stejně to nestačí a navíc dokážu uznat, že třeba letět na dva dny na Floridu, abyste viděli nějakého týpka, kterého znáte pár týdnů, se nevyplatí. Blbé je, že někdy by se takové návštěvy vyplatily, ale když už máte trochu volna a financí, stejně v tom je háček. V mém případě je to tedy samozřejmě věk, moje máma by se asi psychicky zhroutila, kdyby zjistila, že její ještě-ne-osmnáctiletá dcera trajdá někde po Paříži sama (respektive se svým kamarádem, kterého zná přes internet).

Teď bych to ráda nějak smysluplně shrnula, bohužel však nemůžu použít své obvyklé "vím, zase píšu nesmysly", protože za těmito názory si pevně stojím. Jen vám chci říct tohle: nenechte si od nikoho kecat do toho, s kým se přátelíte. Nikomu do toho nic není, je to jen vaše věc (pokud jste se nepřidali k partičce drogových dealerů nebo prodejců zbraní, v tom případě si radši nechte poradit). Asi jsem se moc rozepsala, ale jednou za čas to nevadí.

 


Comments

1 myred | Web | 1. march 2017 at 21:23 | React

Páni, koukám, že toho máme dost společného. :D Také nemám nijak moc kamarádek v reálné životě a sama se nové lidi oslovit bojím a když oni začnou mluvit na mě, tak jsem nesvá. Jinak s přátelstvím přes internet mám také nějaké zkušenosti, ale ještě jsem se z nikým z nich takhle nesetkala. Přátelství přes internet je sice někdy pěkné, ale ne vždy to může vyjít tak, jak si představujeme. Například, když si s někým přes net píšeš, tak nemůžeš vědět, zda je ve skutečnosti opravdu takový. Já už jsem jednu takovouhle zradu zažila a nebylo to moc milé. Někteří lidé jsou dost...hnusní. Al ne všichni a tím ti rozhodně nevyvracím tvůj názor na tuhle věc. :) Já sama osobně teď jednoho kámoše přes net znovu mám. :)

2 Monica. | Web | 2. march 2017 at 12:15 | React

To je krásný článek :) já nemám přímo takového kamaráda, ale je pár lidí, hlavně z blogu či twitteru, se kterými si občas napíšu, sdělím svoje pocity, popřípadě jim poradím, a to je hrozně fajn. Zatím to ale nedošlo tak daleko, že bych za nimi chtěla jet (nebo oni za mnou, samozřejmě), ale kdo ví, třeba se to časem stane a já budu mít víc, než jednu kamarádku :D

3 Lyilla | Web | 2. march 2017 at 16:08 | React

Krásný článek :). Já si své pocity sdílím sama se sebou, nebo toho do písne. Prostě když si mě někdo všimne :D

4 Peťula** | Web | 4. march 2017 at 0:12 | React

Ahoooj, po 3 letech se vracím na blog, pokud budeš mít chut, koukni ke mě, třeba tě něco zaujme :)

5 Siginitou | Web | 4. march 2017 at 20:09 | React

No tak to jsme na tom podobně :)

6 christinelife | Web | 5. march 2017 at 9:58 | React

Mám nejlepšího kamaráda ale kvůli jeho labilní přítelkyni to je jako kdyby byl hrozně daleko, ikdyz bydlí pár km ode mě. Jinak internetovou kamarádku ti schvaluji, někdy si prostě nevyberes a ono si tě to vybere samo... Hlavně že vám to funguje i na dálku :)

7 stella* | Web | 6. march 2017 at 19:54 | React

Ahoj, v tomhle máme podobný názor. :) Sama mám přes internet kamarádku, ale nikdy jsme se neviděly, jen si píšeme přes mail. Obojí přátelství má svoje výhody i nevýhody - i kdyby to mělo být jen to setkávání. Do přátel (krom dealerů atd., jak píšeš) by se vážně kecat nemělo. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement